Způsoby chovu drůbeže

Klecový chov byl vyvinut ve druhé polovině 20. století jako vysoce efektivní systém intenzivní produkce vajec. Podle některých odborných zdrojů představují moderní, obohacené klece technologicky velmi propracované řešení, které omezuje kontakt nosnic s trusem a umožňuje snadnou kontrolu chovu.

Tento systém přispívá ke stabilní snášce, dobré kvalitě vajec a udržení relativně čistého prostředí v hale. Práce chovatele se soustředí především na kontrolu krmných a napájecích zařízení, technického stavu ustájení a zdravotního stavu slepic. Nevýhodou klecového chovu je omezený prostor a omezené možnosti projevu přirozeného chování, což je častým předmětem kritiky z hlediska welfare zvířat.

V podestýlkovém systému jsou nosnice ustájeny ve velkých skupinách v halách, kde je část podlahové plochy pokryta podestýlkou. Zbytek prostoru tvoří roštová podlaha, pod níž se hromadí trus. Krmení a napájení je zajištěno automatickými systémy, jako jsou žlábková nebo kruhová krmítka a pohárkové či kapátkové napáječky. Snášková hnízda bývají skupinová a vybavená automatickým sběrem vajec, zatímco hřady jsou umístěny nad roštovou částí podlahy.

Hlavní výhodou tohoto systému je volný pohyb slepic, který podporuje jejich fyzickou kondici a celkové zdraví. Díky mechanizaci je možné relativně snadno udržovat stájové prostředí. Na druhou stranu zde dochází ke zvýšené prašnosti a produkci stájových plynů, což zvyšuje riziko respiračních a infekčních onemocnění. Chov ve velkých skupinách navíc neumožňuje vytvoření stabilních sociálních vazeb, což může vést k agresivnímu chování, v krajních případech až ke kanibalismu. Tento způsob chovu proto vyžaduje pečlivou péči o podestýlku, mikroklima a zdravotní stav nosnic.

Voliérový chov představuje kombinaci klecového a podestýlkového systému. Je tvořen kovovými konstrukcemi o dvou až čtyřech etážích, na kterých jsou umístěna krmítka, napáječky, snášková hnízda i hřady. Mezi jednotlivými řadami konstrukcí se nachází podestýlka, která slouží pro pohyb a popelení slepic.

Trus propadá roštovou podlahou na pásové dopravníky, které jej odvádějí mimo halu. Vejce se ze snáškových hnízd díky mírně šikmé podlaze vykutálí na sběrné pásy a následně putují na centrální dopravník, který je dopraví k třídění a značení.

Výhodou voliérového chovu je možnost volného pohybu nosnic a lepší podmínky pro projevy přirozeného chování. Nevýhodou zůstává obtížné vytváření stabilních sociálních skupin, což může vést k poraněním nebo kanibalismu. Zvýšený pohyb slepic rovněž zvyšuje prašnost v hale, což negativně ovlivňuje zdraví zvířat i pracovní podmínky personálu. Při vysokém počtu chovaných slepic je také náročnější průběžně kontrolovat jejich zdravotní stav.

Domácí chov slepic je stále oblíbenější, zejména mezi drobnými chovateli. Základním předpokladem úspěšného chovu je dostatečně velký a bezpečný prostor. Slepice potřebují ochranu před nepříznivým počasím i predátory, kterou jim poskytuje kurník. Jeho podlaha by měla být pokryta vhodnou podestýlkou, například slámou nebo pilinami.

Součástí vybavení kurníku jsou také snášková hnízda vystlaná podestýlkou, krmítka a napáječky. Péče chovatele zahrnuje pravidelný úklid kurníku a výběhu, výměnu vody, krmení drůbeže a sběr vajec. Krmivo lze podávat ve formě hotových krmných směsí, nebo si jej lze připravit vlastní kombinací krmných surovin. Správná péče a vhodné podmínky jsou základem zdravého chovu a dobré snášky.