Jak začít s chovem koz?

Nejideálnější je počet 12–13 jedinců. V takovém stádě jsou již urovnané a stabilní hierarchické postavení i sociální vztahy, což vede k celkové pohodě u chovaných zvířat. Jejich pud pro stádo je však viditelný, i když si pořídíte jenom jednu. Ta se pak semkne s jiným zvířetem či osobou v jejím okolí. Pokud by k tomu nedošlo, u zvířete dochází k psychickým problémům a ty se dále odrážejí na jeho fyzickém zdraví. Může přestat přijímat potravu, začne více polehávat a být apatické. Pokud bude tento stav dlouhodobější, je docela možné, že dojde až k úhynu zvířete.

Ve stádě je ideální mít více samic a k nim jednoho samce. Samice bude oplodněna samcem a nemusíme ani řešit inseminaci. Kozel si v říji sám najde a připustí samici ve správnou chvíli. Kůzlata pak můžete prodat nebo si samice nechat v chovu. Pozor ale na příbuzenskou plemenitbu! 

Pokud nechceme, aby nám samec samice připouštěl, tak jej můžeme vykastrovat. Obecně se ale doporučuje mít jednoho samce ve stádě, neboť díky němu jsou kozy klidnější. Pokud se rozhodnete mít kozy jen na výkrm a nechcete mít celý chov, ideální pro Vás budou capy (vykastrovaní kozli). Ti mají lepší konverzi živin a díky tomu i větší denní přírůstky oproti kozlům.

Výběr plemena závisí hlavně na účelu, za kterým si zvířata pořizujete. Kozy můžete chovat pro mléko, na maso nebo jen jako domácího mazlíčka. Plemen je velká spousta a výběr je čistě na Vás.  Většina plemen tohoto zvířete je klidných a nenáročných na chov.

Masná plemena se využívají především k produkci masa a patří sem například burská koza, která je typická svým větším tělesným rámcem. Kozel může dosahovat hmotnosti 80–100 kg a koza 60–75 kg. jejich denní přírůstek je 180–250 g/den. Dále do této kategorie spadá i koza walliserská černokrká, která je již kombinovaným plemenem a dosahuje tak menší hmotnosti. Kromě zmíněných druhů můžete na maso chovat i kozu červenou sokoto nebo kamerunskou.

Další samostatnou kategorií jsou mléčná plemena. Jak název napovídá, tyto kozy jsou chované především na produkci mléka. V této skupině nesmíme opomenout kozu bílou krátkosrstou, která může být s rohy i bez nich. Samec tohoto plemena dosahuje hmotnosti 70–90 kg a koza jen o něco míň - 55–70 kg. Co se týče dojivosti, je až 1000 kg na jedno laktační období a mají plodnost 180–200 %. Dalším poměrně známým zástupcem této kategorie je koza hnědá krátkosrstá. Ty jsou o asi 10 kg lehčí, ale zato o něco málo plodnější. Ne tak rozšířenými ale pořád známými zástupci jsou také: sánská koza, toggenburská koza, anglonubijská koza, nebo duryňská lesní koza.

Významnou skupinou jsou taky kozy zakrslé. Ty jsou prospěšné při spásání zahradních ploch, ale chovají se i jako společníci nebo jen jako hobby. Patří sem například holandská koza, která je známá nejen pro svou velikost ale i pro její pestré zbarvení. Kozy tohoto druhu jsou velice malé a dosahují jen zhruba 15–23 kg. Kozel však může vážit i 40 kg. Jako další z této kategorie můžeme zmínit kamerunskou kozu zakrslou. Ta má hmotnost u obou pohlaví stejnou, a to kolem 25 kg. Tento druh je známý svým robustním tělem a malými nožkami.

Základem pro chov je chlívek a venkovní přístřešek, který musí být dostatečně velký, aby se do něj všechny kozy vešly a měly dost prostoru. Tam se pak přidává podestýlka pro jejich pohodlí a dodržení welfare. Venkovní výběh musí být dobře zabezpečený, nejen aby se zabránilo úniku zvířat, ale i proti vniknutí predátorů. 

Se zvířaty často potřebujeme i manipulovat, například při kontrole zdravotního stavu, dojení nebo strouhání paznehtů – k tomuto účelu se využívají fixační pomůcky. Jako poslední ze základní výbavy můžeme zmínit krmítka nebo jesle na krmivo a napáječky pro zabezpečení stálého přísunu vody.

Koza tráví 2/3 svého času hledáním a přežvykováním potravy.  Základem krmné dávky tvoří objemná krmiva (seno, zelená píce-pastva, siláže, senáže, sláma). K němu se pak přidává jádro (mačkané zrno, oves, ječmen, pšenice či kukuřice). Použít však můžete i již sestavené krmné směsi. 

Nesmíme zapomínat ani na minerály a vitamíny. Ty doplníte pomocí vitamínovo-minerálních lizů. Imunitu pomůže podpořit vitamín C a chuť k jídlu, zlepšení trávení či spoustu dalšího můžete napravit například pivovarskými kvasnicemi nebo česnekovým speciálem. 

Spotřeba vody u laktující plemenice může dosahovat až 10 l/den. Nezapomeňte ji proto pravidelně doplňovat a měnit, jelikož jsou kozy známé svou háklivostí na čistotu.

Tak jako koňům rostou kopyta, i kozám rostou paznehty, a je proto potřeba se o ně starat. Ideální doba mezi jednotlivými korekturami jsou 3–4 měsíce. V případě problémů (absces, lámavost, kulhaní, …) i častěji. Před péčí se doporučuje nejprve provádět koupele v dezinfekčním prostředku. Pak se do toho můžete pustit. O paznehty se dá starat s různými nůžkami, kleštěmi nebo noži. Při více intenzivní péči lze použít i různé tinktury, dehty, obvazy nebo pásky.