Chov pštrosů

Tento druh patří mezi běžce, a proto potřebuje dostatek prostoru pro pohyb. Doporučuje se chovat je v triádě, tedy jednoho samce a dvě samice, na minimální ploše 0,1 hektaru. Výběh by měl být oplocený a bez vzrostlých stromů, které by omezovaly viditelnost. Ideální je umístění na klidném místě, daleko od městského hluku a jiných rušivých zvuků.

Ustájení by mělo být kryté ze tří stran a umožňovat oddělení samců od samic. Je důležité zajistit suché, čisté a dobře větrané prostředí, avšak bez průvanu. Pštrosi jsou přizpůsobeni teplému klimatu, ale dokážou snést i nižší teploty – klíčové je však chránit je před vlhkostí a větrem.

Pštrosi jsou všežravci a rádi si svoji potravu hledají ve výběhu. Hlavními složkami jejich stravy jsou rostliny (tráva, seno, senáž, zelená píce nebo okopaniny) a obiloviny (pšenice, ječmen, kukuřice, oves). Abychom věděli, že pštrosům nic nechybí, můžeme jim poskytnout již dopředu namíchané směsi, které tyto látky obsahují ve vyváženém poměru.  Je dobré doplňovat minerály a vitamíny např. různými doplňky. 

Pštrosi dosahují pohlavní dospělosti ve věku 2–3 let u samic, zatímco samci dozrávají přibližně o rok později. Období snášky začíná v březnu a pokračuje až do září. Samice klade vejce obden do společného hnízda, přičemž každé vejce váží mezi 1,1 až 1,8 kg a dosahuje rozměrů 16 × 13 cm. Vejce lze nechat vylíhnout buď přirozeně, nebo uměle v líhních. Přirozená inkubace trvá 42 dní a péči o vejce, včetně zahřívání a ochrany, zajišťuje samec. Při umělém líhnutí, které trvá 39 dní, se o vejce staráme my.

Pštrosí kuřata se líhnou s hnědým peřím a váží asi 1 kg. Po vylíhnutí je třeba je chránit před chladem a vlhkostí. Kuřata se krmí směsí určenou pro malé pštrosy, která obsahuje všechny důležité živiny pro jejich růst a vývoj. Ve věku 3-4 měsíců, kdy jsou schopná samostatného života, se odstavují od rodičů.

Pštrosi patří mezi mimořádně užitková zvířata – z jednoho jedince lze získat až 35 kg masa, 1,5 m² kvalitní kůže, 2 kg peří, 1,5 kg tuku a 30 až 80 vajec. Jejich produkty jsou vysoce ceněné, což se odráží i na jejich hodnotě. Pštrosí maso je nejen chutné, ale také zdravé a dietní, zatímco kůže je velmi žádaná v odvětví průmyslu. Pštrosí tuk je navíc známý pro své údajné léčivé účinky. 

Mezi nevýhody chovu pštrosů patří především náročnost na prostor. Kromě toho je jejich chov legislativně regulován, což znamená, že k jeho zahájení je nutné získat povolení. To vyžaduje splnění specifických podmínek, dodržení stanovených norem, registraci a další administrativní kroky.