Chov alpak a lam

Lama se správně nazývá lama krotká, zatímco alpaka je odborně známá jako lama alpaka. Oba druhy patří do stejného rodu jako divoce žijící guanako a vikuňa. Hlavní rozdíly mezi lamou a alpakou spočívají především v jejich velikosti a kvalitě vlny.

Lama krotká je největším druhem mezi andskými lamami – v kohoutku může dorůstat až do výšky 150 cm. Samci obvykle váží kolem 170 kg, samice jsou o něco lehčí a váží přibližně 150 kg. Ročně lze z lamy získat přibližně 2 kg vlny, která je poměrně hrubá, dlouhá a její barva sahá od bílé až po černou.

Alpaka je výrazně menší než lama krotká; její kohoutková výška se pohybuje mezi 70–90 cm. Samci dosahují hmotnosti přibližně 60–80 kg, samice váží kolem 55 kg. Charakteristickým znakem alpak jsou krátké a vzpřímené uši. Vlna alpaky je oproti lamě mnohem jemnější, kvalitnější a delší. Ročně lze získat až 3 kg této vysoce ceněné vlny, přičemž barevné spektrum je podobně široké jako u lamy krotké.

Lamy i alpaky jsou velmi odolná zvířata, která dobře snášejí déšť, mráz i vyšší teploty. Ideálním přístřeškem je pro ně stáj, která poskytuje sucho a závětří. Není přitom nutné, aby byla stáj zateplená. Tato zvířata však nesnášejí uzavřené prostory, proto je důležité ponechat dveře stáje vždy otevřené. Jedna z lam bude instinktivně ležet u vchodu, aby mohla stádo chránit před případným nebezpečím.

Protože jsou lamy a alpaky stádová zvířata, měli bychom je vždy chovat alespoň ve dvou. Pro napájení je ideální plováková napáječka, v zimních měsících ale pozor na její zamrzání – vhodným řešením je v tomto období vyhřívaná napáječka. Na krmivo se osvědčil spíše žlab než například krmelec či jesle. Důležité je také zajistit výběh kvalitním oplocením. Lamy jsou totiž velmi dobrými skokany, zejména lama krotká. Výška oplocení by proto měla být minimálně 150 cm.

Základem výživy lam i alpak je kvalitní seno, které potřebují po celý rok – dokonce i během letních měsíců. Čerstvá pastva jim slouží spíše jen jako zpestření jídelníčku. Alpaka denně spotřebuje přibližně 2 kg sena, lama pak až dvakrát tolik. U lam i alpak je důležité dbát na dostatečný přísun vitamínů, minerálů a stopových prvků. Nedostatek těchto živin může vést k vážným zdravotním potížím. Nevhodnou součástí jejich stravy je suché pečivo nebo větší množství zeleniny, zejména té nadýmavé. Jako občasný pamlsek však můžeme podávat například mrkev – ale vždy jen v přiměřeném množství.

Pro lamy a alpaky je rovněž důležité mít přístup k větvím na okus. Tato zvířata si potřebují pravidelně obrušovat své přední zuby, které neustále dorůstají. Ideální volbou jsou větve z ovocných stromů. Abychom zabránili okusování dřevěných ohrad nebo stěn stáje, je vhodné jim do výběhu pravidelně dávat větve či menší kmeny stromků. Pokud máme ve výběhu stromy, které nechceme, aby okusovali, je potřeba je dostatečně chránit.

Lamy mají ve svém stádě velmi přísně nastavenou hierarchii. Pokud máme lamu od mláděte, může nás vnímat jako svého parťáka, ale v dospělosti se někdy pokouší nad námi získat dominanci. Mezi sebou si lamy dominanci dokazují především pliváním (zajímavostí je, že lamy neplivou sliny, ale žaludeční obsah) nebo fyzickými střety. Zvlášť nebezpečné to bývá u samců. Z tohoto důvodu je zásadní důsledná výchova a pravidelný výcvik. Lamy se dají poměrně snadno trénovat – vhodné je například naučit je na ohlávku a vodítko. Je velmi důležité, aby nám lama plně důvěřovala a ochotně nás následovala. Lamy je možné naučit také nosit břemena, ale pozor, jejich hmotnost by nikdy neměla přesáhnout čtvrtinu váhy zvířete.

Většina zdravotních problémů u lam a alpak bývá spojena s nevhodnou stravou a citlivou trávicí soustavou. Patří mezi takzvané nepravé přežvýkavce, což znamená, že nemají klasické čtyři žaludky, ale pouze třídílný žaludek označený jako C1, C2 a C3. Nevhodná strava může způsobit například překyselení žaludku. Tato zvířata jsou také náchylná k výskytu parazitů, proto je vhodné nechat dvakrát ročně provést koprologické vyšetření a v případě potřeby je odčervit. Přestože lamy a alpaky nemají stanovená žádná povinná očkování, doporučuje se je preventivně očkovat alespoň proti tetanu.

Další důležitou součástí péče je pravidelná úprava paznehtů, které by se měly kontrolovat a upravovat nejméně jednou ročně. Srst se nejčastěji stříhá speciálními nůžkami pro ovce. Stříhání se provádí na jaře, aby měla zvířata dostatek času na dorůst srsti před zimou a mohla si tak udržet správnou termoregulaci.

Chov lam může být velmi zajímavý a atraktivní koníček, zároveň s sebou však přináší také zodpovědnost. Každá lama musí být řádně zaregistrována a musí mít svůj identifikační průkaz, který dokládá její původ i zdravotní historii. Často se totiž setkáváme s nekontrolovaným křížením, ať už jde o příbuzenskou plemenitbu nebo mezidruhové křížení, což může způsobovat vážné zdravotní problémy. Pokud tedy o chovu lam uvažujete, vždy dbejte na prověřený původ zvířat a kvalitní životní podmínky.